Červenec 2013

Běž Forreste, běž!

31. července 2013 v 8:04 | Lottie |  Z deníku Lottie
Zdravím :))
Prázdniny si teď doopravdy užívám a tím nemyslím, že bych byla na Kanárských ostrovech, to ne. Jsem doma a každý den se vídám se svojí nejlepší kamarádkou, která je pro mě něco jako sestra. Hádáme se jako sestry, pomáháme si jako sestry, škádlíme se jako sestry a máme si pořád o čem povídat a taky máme hodně společných zájmů. Teda alespoň takhle si já představuju sestru.
...úžasnou sestru, ikdyž o opravdovém sesterství toho moc nevím, protože žádnou opravdovou nemám.

Mám poručeno od trenérky běhat, abych byla fyzicky připravená na soustředění a nějak se tam nezhroutila (musím přiznat, že se mi to už jednou stalo, proto tu bych tu přípravu vážně nerada zanedbala), takže každé ráno teď běháme a musím říct, že mě to vážně chytlo.
Zřejmě to máme v rodině, protože taťka byl vždycky nadšený běžec a mamka poslední dva měsíce taky, takže mám aspoň motivaci. Mamka je podle mě pokrevně příbuzná s Forrestem Gumpem, protože pánové (!) ta má takovou výdrž :D a to jsem si donedávna myslela, že pojem běhání, rozhodně nepatří do jejího slovníku. No jo, běhala si 2 měsíce tajně jako :D, teď abych to doháněla...

Řeším teď takové dylema, jménem nový mobil -_-.
Jsem hrozně vybíravá, každý den to studuju, porovnávám, řekla bych, že tím už začínám být úplně posedlá ale naštěstí moje sestra (:D), má stejný problém, takže si k tomu vždycky spolu sedmeme a hledáme ideálního partnera :D
P.S. Naše nejoblíbenější seznamka je heureka.cz, tam jsme poznali už hodně kandidátů :D

*Ano, mám pro něj totální slabost. Je to můj nejoblíbenější film a i přesto, že jsem ho viděla aspoň 20krát, stejně bych se na něj podívala zase :-)

Asi emigruju na Sibiř -_-

29. července 2013 v 9:19 | Lottie |  Z deníku Lottie
Zdravím -_-, dneska je u nás zase šílený horko, teploty se budou pohybovat kolem 35 až 37 stupňů. Jsem zavřená doma a tak to taky asi bude celý den, kromě krátkých koupacích přestávek v našem minibazéně :D
Nojo, můj chytrý táta konečně usoudil, že v 35 stupních by to vážně nebylo na škodu, takže teď se náš bazén poklidně, ale zato hrooozně pomalu napouští .

***Milé blogerky, neznáte někoho, kdo dělá designy na blog? :) Já to totiž vůbec neumím, vždycky když se něco snažím udělat, nakonec to vypadá, jako kdyby to dělalo 3 leté dítě a vůbec se to nepodobá mé představě :D

Rozhodla jsem se udělat novou rubriku, týkající se módy, protože v módě se fakt vyžívám :))
Budu hledat oblečení na internetu, taky cenu a v jakém obchodě ho najdete...
Taky se pokusím napsat různé články, o tom co se nosí atd. Tak snad to bude alespoň trochu čitelné, každopádně zatím
Báááy

Tak sebevražda teda ne!! :)

28. července 2013 v 10:09 | Lottie |  Z deníku Lottie
Včerejší chmurmé myšlenky už mě přešly, sebevraždu jsem rozhodně vyškrtla ze svého seznamu aktivit, zato jsem ale hodně přemýšlela.
S lidmi, kteří mě dohánějí k šílenství a jediné co mi chvíle s nimi přinášejí, je utrpení, s těmi už se nemůžu dál scházet. Předtím jsem je brala jako opravdové kamarády, ale jen do té doby, než jsem opravdové kamarády poznala. Opravdových mám jen pár, ale můžu jim věřit a jsou pro mě něco jako druhá rodina. Jsem moc ráda, že jsem je poznala, protože když jsem s nimi, tak cítím radost, zato s těmi falešnými jen bolest. Pořád mi připomínají minulost, na kterou jsem už díkybohu dávno zapoměla. Jsou mými kamarády jen do té doby, než udělám nějakou chybu, a je jedno, jestli je malá. Vlastně to není ani chyba, jen třeba nedostatek, které my obyčejní smrtelníci máme všichni. Být kamarád ale znamená, naučit se nedostatky a malé chyby druhého respektovat, jinak kamarádství nemá hodnotu.

Mý falešní kamarádi jsou hloupý. Mluví až nehezky sprostě, v každé větě jsou minimálně 3 sprostá slova, která v mém slovníku už dávno nejsou. Dokážou posuzovat na první pohled, což je dětinské a já to už dávno nedělám, protože vím, že je důležité hlavně to, co je uvnitř člověka, jaký je, a na vzhledu nezáleží. Oni nejsou chytří, což by se dalo tolerovat, ale nedá, protože jejich úvahy jsou tak dětinské, že ani nevím, co na ně odpovědět.
Myslí si, že jsou pány všeho a my gympláci jsme jen smetí, že jsme šprti. Kouření je u nich na denním pořádku, no jasně, vždyť rodiče přece nic neví a jim to jenom přidává to jejich nadprůměrné sebevědomí. Z člověka si snadno udělají hračku, poskoka, kterým si dělají co chtějí, stejně tak, jako to dělají děti ve školce.

Jsou téměř stejní jako děti ve školce, jen jsou mnohem zlejší, špatnější a nebezpečnější. A já k nim nepatřím, to vám říkám, nenechám se sebou zacházet jako s hračkou, kterou odkopneš, až tě přestane bavit. Takový přístup si nezaslouží nikdo, jen by mě zajímalo, kdy to ty děti konečně pochopí...

Jsem hloupá, ale proč, Bože proč?

27. července 2013 v 19:47 | Lottie |  Z deníku Lottie
Po tvářích se mi teď kutálejí obrovský slaný slzy. Ale není na tom už nic divného, vlastně to začíná být docela zvykem.
Zase myslím na sebevraždu, bylo by to tak snadný a rozhodně by to bylo stylový.
Napsala bych dlouhej posmrtnej dopis, ve kterým bych napsala, jak to všechno přesně bylo, byla by jen škoda, že bych už neviděla ty vyděšený výrazy všech těch, kdo mě tak ničí.
Všechno bych popsala, všechny své pocity, chci aby se na mě po smrti pamatovalo.
Předávkování...je to tak snadný:))
Jen něco mi tu nesedí...Moje rodina a moje kamarádky. Při pomyšlení na to, že kvůli mě moje milovaná mamka brečí se mi začnou po tváři kutálet ještě větší slzy.
Těch pár lidí (né jen tak ledajakých lidí!!!), mě stále drží nad vodou a kvůli nim to neudělám, hlavně kvůli rodině.
Při nejhorším změním školu a začnu zase začnu od znova, poznám nový lidi a zapomenu na milulost. Alespoň se pokusím.
Bohužel ted mám mnohem více špatných vzpomínek, než dobrých, což mi na sebevědomí nijak nepřidává.
Potřebovala bych začít znovu, s dobrým štítem od začátku.
Ale ještě předtím spíš pořádně obejmout.

Koupání po zavýraračce je super!

24. července 2013 v 21:26 | Lottie |  Z deníku Lottie
Než začne někdo číst tento text (ikdyž je to s velmi malou pravděpodobností), musím vás předem upozornit, že tento článek je naprosto odlišný od těch ostatních a to tím, že je pozitivní!
Dalo by se říct, že jsem dnes měla vážně dobrou náladu a to i přesto, že celé ráno jsem byla hrozně zahořklá, bez jakékoliv chuti do života.
Co si budeme nalhávat, dopoledne jsem si zase protrpěla, jak už pomalu začalo být zvykem. Ovšem musím připomenout, že i trenéři si se mnou hodně potrpěli, já osobně lituju všech trenérů, co mě kdy trénovaly, protože to muselo být hodně psychicky náročné a to bez jakýkoliv kladných výsledků.
Ale to sem teď nebudu plést, to není důležité.

Odpoledne to už ale bylo něco jiného vážení, to už teda bylo! :))
Zjistila jsem, že jsem se v těch holkách vážně mýlila...Jsou vážně fajn, dá se s nima normálně pokecat a vůbec nejsou nijak namyšlené, jak jsem si myslela.
A co víc? Dneska jsem se s nimi poprvé upřímně zasmála, vlastně jsem se smála skoro nonstop. Děcka mě začaly mít některý docela rádi, ikdyž nejpopulárnější jsem asi u malých holek, s ktrýma hraju, protože jsme na stejné úrovni :D a koukají se na mě těma svýma obdivnýma očima, a chtějí abych je měla ráda :D -.-

Večer jsme se byly s kámoškou koupat, pomohly jsme její ségře uklidit v bufetu (nudaaaaa! :D), a pak jsme se šly koupat do úplně prázdnýho bazénu, což byl super konec tohoto fajn dne. Prostě bomba :)

Druhý den za sebou, teď ještě tři!

23. července 2013 v 17:38 | Lottie |  Z deníku Lottie
Přiznávám, včera jsem přeháněla, ale prostě jsem to tak cítila. Dnes už to ale zas tak hrozné nebylo. Těžko posoudit, co se od předešlého dne vlastně změnilo, ale myslím si že to, že tam přišla nová holka Lia (super jméno! :-)) a ta je tak asi hruba stejný poleno, jako jsem já. ...No dobře, jsem ještě větší poleno, ale jsem ráda za cokoliv.
Dnes jsme byly na koupáku, ale moc jsme si to tam teda neužili, ale to nebudu rozebírat.

Trošku jsem si pohrála s designem, ale opravdu jen trošku, na to jsem totiž asi takový expert jako na tennis. Zkrátka se v tom vůbec nevyznám a design od někoho jiného prostě nechci, to radši budu bez něj, jako jsem teď! :P

Asi začnu psát nějaký příběh, nebo spíš příhody, ale nějaké krátké, protože mám zvykem dlouhé příběhy nechat nedopsané, bez konce, protože se mi v hlavě vylíhl mnohem lepší nápad, který samozřejmě určitě dopíšu.
Samozřejmě nedopíšu a tak to pokračuje pořád dál. Takže to musí být prostě příběh na jeden dech, jinak je mu kdovíkde konec...

Snažím se teď jíst míň a zdravějc, potřebuju trošku zhubnout tu svojí zadnici, ikdyž mě mamka pořád namlouvá, že se to klukům líbí, ale nejde spíš o to, abych se líbila já sama sobě?
Jo mami, jde.

Achjo, včera jsem to s tím svým článkem o těch holkách trochu přehnala, zase jsem se snažila taktizovat, myslela jsem si, že všechny poznám hned po prvním podíváním a seznámení, ale vůbec mě nenapadlo, že si tam ty holky šly prostě zahrát tennis a né zaujmout vrchní pozici v kolektivu.

Někdy se chovám vážně hloupě...Vlastně né někdy, skoro pořád :D

Freedom!!! (=svoboda)

Tennisový kurz aneb Jak přežít?!

22. července 2013 v 19:17 | Lottie |  Z deníku Lottie
Uffff, dnešek bych rozhodně nezařadila do přihrádky nejlepších dnů, ale co, zítra je přece taky den. Je celkem štěstí, že jsem se rozhodla napsat článek, až když jsem vychladla, protože kdybych ho psala rozčilená, nejspíš by v něm přavažovala sprostá slova.
Ano, tennis mi vůbec nejde, ale to jsem bohužel zjistila trochu pozdě.
Ne, je slabé napsat, že mi nejde, já jsem na něj totiž přímo anti-talent. Jsem nejhorší ze skupiny, což by samo o sobě tak hrozné nebylo, pokud nejste já. Myslela jsem, že se na tom kurtu asi rozbrečím a uteču, měla jsem skleněný oči a v mým krku jako kdyby mi uvízl obrovský knedlík, ale zvládla jsem to. Teda nemyslím ten tennis, ale to že jsem se tam nerozbrečela. S tím tennisem to zas tak zvládnutý nebylo. Kámoška to na mě poznala, chtěla mě nějak uklidnit, ale ten knedlík se tím ještě zvětšil :P.
Nakonec jsem to ale přece jenom zvládla, ani nevím jak, jsem totiž fakt nervák, kterého rozčílí každá kravina, ale ten obrovský knedlík jsem přece jenom nakonec spolkla.
Mému sebevedomí to ale samozřejmě moc nepřidalo a já jsem celý den nebyla vůbec ve své kůži.
Rozveselila jsem se až k večeru, kdy mi kámoščila mamka řekla, že to nevadí že mi to nejde, přece jde hlavně o to si to užít, tak se to teda pokusím užít.
No, prostě budu muset přežít těch pár hodinek tennisu, který tak od srdce nenávidím a pak si budu užívat a snad si zase získám trochu úcty.

Jak to myslím?
Ve třídě jsem si zvykla na to, že se se mnou holky chtějí kámošit, protože jsem celkem oblíbená, umím se prosadit, a líbím se takovým těm jejím třídním láskám, tak si to přece nechcou pokazit, protože když je nemám ráda já, tak oni taky ne. Já vím, zní to dost sprostě, samozřejmě bych na jejich místě taky mohla být, ale nejsem, tak přece nebudu hloupá :). Zkrátka a dobře, mám u nich respekt a respekt, ten není jen tak, ten se musí získat.
Zato při sportu?! Možná tak na první pohled, když sebevědomě nakráčím se super botkami a vypadám celkem dobře, tak na minutku na dvě, možná mám trochu respektu, ale jak dotyčné uvidí jak se marně snažím trefit do míčku a ještě k tomu tu raketu držím špatně, tak tím si veškerý respekt ztratím na dost dlouhou dobu.
A pak, když jste zvyklá na to, že holky vás spíš obdivují, je velkou ranou to, když najednou jste vy ta druhá, ta, jejíž názor není tak podstatný. Člověk by si měl vyzkoušet obě dvě role, a já to vyzkoušela, ale nedokážu se s druhou rolí uspokojit, jsem sobec, přiznávám, ale mám to v genech.

Mezi moje nejhorší noční můry patří obava z toho, že se řítím s ohromné skály dolů, do temné propasti, dále naprostá chudoba a potom být nejhorší.
Nemyslím tím nějaké obyčejné věci, jako třeba být nejhůř oblečená nebo zkrátka jen v něčem nevynikat a další podobné prkotiny.
Myslím tím být vyřazena z kolektivu kvůli tomu, že jsem dutý poleno a vůbec mi to nejde. To ke mě zkrátka nepatří. To prostě nejde. Né, takhle to nemůže být, vždyť jsem to přece já!
Ale je to tak. Dneska se mi vyplnila moje dlouho obávaná noční můra a bylo to opravdu hrozné. Kdybych měla po ruce ostrý nůž, nejspíš bych je tam vyvraždila, teda myslím ty, které jsou ty první, místo mě. Štěstí, že tam žádný ostrý předmět nebyl, mívám totiž často vražedné myšlenky, když je někdo lepší v něčem, v čem chci být dobrá já a nedej bože, já bych je vážně zavraždila, tak dobře se znám, že vím, že jsem toho schopná.
Poprvé v životě jsem ráda, že tento blog nikdo nečte, ach děkuji ti, můj hrozný designe a děkuji i vám, moje nudné nečitelné texty, nakonec jsem vám přece jen vděčná, tohle si totiž nikdo nesmí přečíst, jinak si budu muset změnit název blogu na Dení malé vražedkyně :-)
Taky jsem uvažovala zabít raději sebe, ale pak jsem sobecky došla k závěru, že by to byla škoda.
Každopádně zítra očekávejte milý imaginární čtenáři další zprávy od mé maličkosti, dutého polena...

Sladký pozdrav posílá mladá vražedkyně ;-)

Jsem doma, miluju svou kočku!

21. července 2013 v 12:16 | Lottie
Nazdárek, tak jsem zase doma, achjo, ty tři týdny uběhly jako voda...

Napřed 10 dní u moře v Itálii (miluju Itálii! :-)), potom 3 dny v Itálii na Ferratech (nebo jak se to píše :D), a potom týden v Chorvatsku (dávají tam velký kopečky zmrzliny :P).
Asi bych si to tam tolik sama neužila, ale byla jsem tam se svojí nejlepší kamarádkou, takže díky ní to tam opravdu stálo za to.

Ten relax mi opravdu pomohl... Zábava, horko, koupání, žádný facebook ani internet, prostě boma, jen škoda, že už je to za námi, já osobně bych si nechala líbit takové celé prázky, ale o tom naši nechcou ani slyšet.
Jinak je to celkem nabitý, zítra valím s další nejlepší kámoškou na týdenná tennisový kurz, ale mám hrozný strach že tam budu za debila, protože mi to vůbec nepůjde. Sama kamarádka už totiž s tennisem zkušenosi má a navíc je hodně sportovně nadaná a já jsem oproti ní jako poleno :D.

Narozky se blíží, přeju si mobil a už ho mám jakž takž vybraný a fakt se na něj teším :-)). Hlavně až si tam postahuju všechny písničky ^^.

ÉÉéééj, úplně jsem si zamilovala detektivky od Agathy Christie a když je ten příběh zfilmovaný, tak je to taky super, sice staré, ale vážně super :D

No, můj obličej je teď bohužel všelijaký, protože se mi v Chorvatsku sloupan, prostě klasika :D.
Já prostě miluju Miley Cyrus! <33333333333333333333