Září 2013

Tchibo? Ale tam se přece prodává je káva..Hahahaha .

22. září 2013 v 19:22 | Lottie |  Z deníku Lottie
Ahoj, zdravím, čau, zdarec.
Bolí mě celý člověk, protože jsem zase nebyla schopna se po včerejším turnaji protáhnout. Prostě se nikdy nepoučím.
Jinak 2. místo ve čtyřhře dívek, což je pro mě potěšující, takže spokojenost.

Dnes jsme byly s mamkou nakupovat oblečení na běhání, z čehož jsem měla velké obavy, protože spotovní oblečení vyjde většinou hodně draho. Teda aspoň pro nás, my nejsme boháči :D.
Napřed jsme šly do sportu, ale tam neměly normální funkční legíny pod tisícovku, takže jsme se vydaly hledat štěstí jinam.
Pak jsme narazily na Tchibo, ikdyž to nebylo původně vůbec v plánu.
Měly jsme ale štěstí, zrovna tam měli sportovní kolekci. Zablokovala jsem teda asi na půl hodiny jedinou kabinku, protože mi mamka pořád nosila další a další věci. Takže nakonec mám z Tchiba černorůžovou bundu, potom zelenomodrou mikinu, softchelovou tyrkysovou mikinu (nebo jak se to píše :D), dlouhé legíny, tříčtvrteční legíny a samozřejmě ponožky :3 :D.
Z H&M mám potom ještě fialové tričko a černou podprsenku (brutálně pohodlnou :D).
A z Intersportu ještě zelený tričko :D.
Bylo mi ale jasně řečeno, že teď už budu muset jenom běhat a nestěžovat si, a prý teď hodně dlouho nakupovat nebudu. To je mi jasný :D

Možná vám připadá divné, že chodím nakupovat s mamkou, ale já se za to nestydím. Je to už taková tradice a ikdyž jdu třeba nakupovat s kamarádkou, ale s maminkou je s maminkou :3.

Tady je taková moje nepovedená koláž :D. A ano, ty fotky jsou nekvalitní, pokazil se mi foťák -.-

Co si myslíte o Tchibu vy?


Deník unaveného banánu.

20. září 2013 v 19:36 | Lottie |  Z deníku Lottie
Od pondělí do pátku to uplnynulo neskutečně rychle. Vstávala jsem brzo ráno čilá a chodila spát totálně unavená.
Asi vám připadá zvláštní, že se nad tím tolik pozastavuju, že je to přece úplně normální.
Ale vzhledem k tomu, že si dobře vzpomínám na milulý rok, kdy jsem měla tréningy dvakrát týdně a zbytek času jsem strávila u notebooku a učení. Měla jsem věčně špatnou náladu a s lidmi jsem v kontaktu také moc nebyla.
Pro to je pro mě tak podivující, že tento rok toho mám třikrát víc a mám přitom dobrou náladu a úsměv na rtech (když se teda zrovna nestresuju tím učením :/).
Jsem v lepší kondici, mám větší chuť do života a víc přátel :-)).
Vlastně jde jen o to nebýt lenoch :D.
...Jako já no -.-

Dnes jsme s Baruškou šly i na tréning pro mladší a bylo to zajímavé.
Je fajn se na chvíli vžít do roli trenérky, opravovat chyby, povzbuzovat, předvádět atd. Myslím, že tam budeme chodit každý pátek, ikdyž hned potom mě čeká další tréning, na který jsem už trochu unavená, ale to přejde, na to si časem zvyknu.
Tam pro změnu musím poslouchat zase já :D.

Zítra hurá na turnaj, takže se zase nevyspím -_-. Ale v neděly bude už celkem pohoda, až na doučování anličtiny a nakupování sportovních věcí (no coment). :D.

Nejsem nějaký extra fanda Katy Perry, ale tato písnička mě hrozně chytla :3

Přeju příjemnej pátek všem ! :D

Sedím, koukám do zdi a je mi blaze :3

19. září 2013 v 19:30 | Lottie |  Z deníku Lottie
Dlouho jsem na blog nic nenapsala, naštěstí mám ale dobrou výmluvu. Nebyl čas.
No vážně, vím co si myslíte. Že jsem neměla náladu nebo to bylo prostě jen z mojí lenosti, ale věřte nebo ne, tentokrát se toho opravdu nahromadilo tolik, že na psaní nebylo ani pomyšlení.
V primě to bylo ještě všechno v pohodě, nebylo tolik úkolů a testů a tréningy jsem neměla každý den. Ale teď...
Dojdu domů, udělám si úkoly, jdu na tréning, potom se vrátím unavená domů a čeká na mě ještě hromada učení, kterému třeba ještě k tomu nerozumí, takže nad tím strávím mnohem více času.
A najednou je deset hodin a já to ještě pořád neumím, takže nakonec usínám se sešitem v ruce a slzami v očích, protože jsem hrozně ve stresu.
Ve škole potom s blbou náladou usínám na lavici.
Moje kamarádky to ale mají stejně, jedna z nich má prý taky nerva, že večer brečela z toho všeho...

Asi si říkáte proč s tím sportem třeba neseknu, ale já prostě nechci. Je pro mě ta nejlepší součást dne, kdy se konečně můžu uvolnit zasmát se vyběhat se :3 a bez toho to prostě nejde, sport je jako droga. Jednou začneš a pak už nemůžeš skončit :D teda to trochu přeháním, ale chci tím jen říct, že je to součást mýho života.

A kluci? Nebo spíš ten jeden o kterém jsem posední dobou pořád básnila?
-Byla jsem poslední dobou tolik zaměstnaná, že jsem si na něj ani nevzpoměla. Bohužel, tak to je.

Joo, viděli jste ,,Já mám právo sedět!'' ? :D
Celkem silný, ještě s nikým takovým jsem se nestkala :D.

...Mějte se :-)


Zamlženej, unavenej, divnej den.

12. září 2013 v 15:37 | Lottie |  Z deníku Lottie
Můžu si všechno naplánovat do posledního detailu, ale stejně to nakonec dopadne všechno jinak.

Možná že jsem mladá, hloupá a nezkušená, ale tahle věc, se mi už nezpočetněkrát osvědčila. Je jasné, že moje představy překračují jistý meze, ale já jsem nikdy nebyla tak úplně realistka.
Dokážu dokonale vymyslet nějaký napínavý příběh, romantickou lovestory, nebo cokoli, na co mám zrovna náladu a potom to celé převyprávět kamarádce, která si to ráda poslechne a neřekne při tom, že jsem úplný blázen nebo dokonce ''pošahanec''.
Už ve druhé třídě jsem milovala vyprávění hororových příběhů pod stanem a zvědavé obličeje poslouchajících kamarádek. Měla jsem tenkrát velkou fantazii a nebála se ji řádně využít, ale teď to tak už bohužel není. Čím je člověk starší, tím víc má strach z neúspěchů a ponížení a to ho pronásleduje. Nebo je to tak alespoň u mě.

Ale protože si tu vedu něco jako denní zápisník, tak bych ráda taky napsala něco o svém dnu jako obvykle.
Možná bych se byla aspoň trochu soustředila, kdybych byla celou noc neprobdila. Dobře celou noc ne, ale když se v noci vzbudíte a hodinu jenom tak ležíte a přemýšíte, protože nemůžete usnout, pěkně vás to naštve. Nebo aspoň mě, protože jsem celý den unavená, ale odpadl nám zase trening, takže se aspoň nemusím stresovat, že bych za běhu spala :-).

Někdy nejde pořád kráčet vpřed, s úsměvem do široka a ani jednou nezakopnout. Nejsem si jista, jestli se dokážu každý den dívat, jak je šťastný s jinou a nejsem si jista ani tím, jestli by byl šťastnější se mnou a já s ním.
Vím, že mě nechce. Vím, že se mu nelíbím. Vím, že ho ani nezajímám.
Ale já i přesto budu každý den doufat.


I'm smillers!

10. září 2013 v 20:23 | Lottie |  Z deníku Lottie
Ahojdá, slyšely jste už novou pecku od Miley Cyrus? :D
Já ano, a jako správná ''smillerska'' jsem z ní zase totálně vedle a poslouchám ji pořád dokola :3
Pořád ji stejně obdivuju! Je to můj největší vzor...

Moc věcí se nezměnilo, jen pořád roztávám z toho, když mě na chodbě pozadraví a podívá se mi do očí <3. Ale já ho nemiluju. Na to slovo jsem téměř alergická, protože se tak často zneužívá. I já jsem ho tolikrát zneužila a teď toho lituju. Lituju těch slov, protože s tak cennými slovy jako jsou ,,Miluju tě," by se nemělo plýtvat nikdy, kdy to tak skutečně necítíte, protože je to obrovská škoda.
Proto se vyjádřím tak, že napíšu, že se mi ,,moc, moc, moc, moc líbí," jelikož s tím nic nepokazím.

Školní dny se tak neskutečně táhnou, každou hodinu netrpělivě čekám, až konečně zazvoní a já budu moct zase dělat, co se mi zlíbí.Navíc to učivo vůbec nechápu, takže jsem z toho dost na mrtvici :/

Byla bych nejradši, kdyby se ta pitomá holka odstěhovala a já měla pokoj.
Jeden z mnoha mých problémů je právě ona. Nabarvila si vlasy na tmavě fialovou barvu, začala nosit tmavé oblečení a boty na potpatku (ikdyž je stejně vysoká jako žirafa -.-), zkrátka se proměnila z malé holky na velkou slečnu, takže se nedivte, že z její proměny nejsem vůbec nadšená.
Co má sakra ona a já ne?! ...No dobře, je vysoká, má dlouhé nohy, umí skvěle anglicky...
Ale i přesto si stále zoufám a hledám nějaké důvody, proč bych mohla pro něj být lepší slečnou.

,,Ale no tak, chce to čas, si příliš netrpělivá a sobecká," říká rozum, ale srdce to pořád nebere. ,,Chci ho hned teď, chci být jen jeho, chci ho líbat na rty a smát se s ním..." ale to nejde říká si rozum, tak snadno to nejde.




Můj milý deníčku :-)

9. září 2013 v 14:32 | Lottie |  Z deníku Lottie
Byl to prakticky obyčejný školní den, bylo zataženo, ale já toto počasí z nějakého důvodu miluju, takže jsem měla dobrou náladu.
Ve výtvarce se mi taky dařilo, což je u mě dost neobvyklé, protože jsem na to většinou loser :D ale dnes se mi to vážně povedlo :).

...Achjo, musím ne něj pořád myslet. Kdyby mi někdo četl myšlenky, nejspíš by ho to moc nezaujalo, protože myslím stále na to samé.
Myslím na něj ve dne, dokonce i v noci a někdy mě to taky štve, pořád ty představy nemůžu nijak vyhnat z hlavy a nejradši bych se ''odmilovala''.
Většinou je to snadný, prostě si ze dne na den řeknu, že na něm vlastně nic není a zničeho nic se pro mě zase stane jen stín a nakonec úplně ztratím přehled, kdo to vlastně je.
Ale když půl roku jistou osobu nemůžete vyhnat z hlavy, ikdyž se snažíte sebevíc, tak už na tom asi něco bude.
Nebudu se tady ale nijak rozepisovat, stejně to nikoho nezajímá tak či tak, ale půjdu rovnou k věci.

Vrátím se zpět k tomu obyčejnému dnu, kdy pršelo, bylo zataženo a ve výtvarce se mi vyjímečně dařilo.
Školní den uběhnul rychle, dokonce se mi zdálo, že to uteklo jako voda. Valili jsme s nejlepší kamarádkou na obědy a já jsem z něj zase nemohla spustit oči, když kolem mě proběhl. Však to přece znáte...Začne vám srdce tak zběsile bušit, že máte až strach, aby vám z hrudi nevyletělo a motýlci se vám v břiče míhají, až jste z toho celá vedle, ale vy musíte být v klidu, protože zrovna teď by se nějaký trapas vážně nehodil :D
No dobře ven s tím, POZDRAVIL MĚ! :D Prostě se na mě podíval těma svýma hnědýma očima a řekl: ,,Ahoj." :)
Jasně, jen se smějte, říkáte si, že se tady zbytečně nějaká střelená třináctka rozepisuje jen aby sdělila, že ji někdo pozdravil.
Ale já z toho mám druhé Vánoce :D. Div jsem nevyletěla do vzduchu, jak jsem byla šťastná a taky se divím, že jsem tu svíčkovou vůbec donesla ke stolu, jak jsem se celá klepala.
Nebyla to ale žádná sranda, když se chcete najíst a ruce se vám klepou, že nejste ani schopná dát vidličku do pusy a přitom se nezašpinit omáčkou.
Takže než jsem se najedla, v jídelně se dost vylidnilo...

Noo, myslím, že je to docela pokrok :D.
Nebo spíš: Aspoň něco.

Každopádně jsem teď šťastná jako blecha a přeju všem úspěšný týden :).

4. 9. 2013

4. září 2013 v 13:42 | Lottie |  Z deníku Lottie
Dnes jsem se do růžova taky moc nevyspala, ráno jsem vstávala z poslele s tím, že to určitě zase bude hrozný den a že všechno je k ničemu.
Naštěstí po té, co jsem kamarádkám vylila své srdce se mi ulevilo a nálada se mi zase zlepšila.
Nic přece nemůže být tak hrozné, aby jsem si s tím lámala hlavu.
Dobře, přiznávám, s kamarádkami se neshodneme ve všem, dokonce bych i řekla, že máme odlišný smysl pro humor a názory, ale pořád jsou to kamarádky a budou stát při mě, a já zase při nich.

Achjoo! Tolik mě baví psát, ale češtinu si asi nikdy neoblíbím. Nedokážu prostě půl hodiny popisovat slunečnici v květináči bez toho, abych nedřímala na lavici. Zřejmě k tomu nemám vlohy, když jsem ráda, když mám na vysvědčení dvojku, ale baví mě to. No co, spisovatelka zřejmě nebudu, ale blog mi nikdo vzít nemůže...

Aspoň se trochu rozveselím, když uvidím na chodbě ty jeho čokoládový oči.
Moc dobře vím, že se v tomhle ohledu chovám jako střelená puberťačka (tak dobře, jsem no :D), ale myslím si, že jsme pro sebe souzeni, že je to prostě osud ! :D
On to ale ještě neví.
A jeho holka bohužel taky ne -_-.

Hrozně jsem si oblíbila sport, je to super, konečně ze sebe vybít všechnu energii a na nic nemyslet. Je to taková moje denní terapie :3.
Přídu domů, napíšu článek a dostanu ze sebe všechny pocity, potom si udělám úkoly (:/) a jdu sportovat. Sport je teď na mém denním plánu pětkrát týdně, tak nemusím mít strach, že bych se pořádně nevyblbla.



Černá ovce mezi bílými

3. září 2013 v 14:03 | Lottie |  Z deníku Lottie
Někdy mi připadá, že jsem úplně na všechno sama.

Včerejší den byl ještě v pohodě, spíš bych řekla, že to byl jeden z těch úžasných dnů, na které se nezapomíná, ale dnes už jsem se vrátila do starých kolejí.
Ve svojí třídě si nerozumím už prakticky s nikým. S nikým tam nemůžu mluvit, svěřit se mi, aniž by se mi vysmál, nebo mě alespoň naslouchal.
Ale já takhle vážně nedokážu žít...Tolik potřebuju, aby mě konečně někdo pochopil a nikdo se o to nesnaží. Tolik potřebuju, aby mě někdo měl rád ale všichni mě zavrhují.
Nevím jak to mám udělat, usmívám se, jsem milá a upřímná. Ale nic. Je to začarovaný kruh a já nevím, jak se z něj dostat.

Co vůbec potřebuju ke štěstí? Jen být chápána a milována, nic víc.
Můžu se zeptat kde to najdu? V čem se k sakru chyba, že se mi to štěstí tak vyhýbá?
Když už si myslím, že je něco naprosto úžasné, v mžiku se mi osud vysměje do tváře, a já nemůžu dělat nic jiného, než nečinně přihlížet.
Alespoň vím, že sebevraždou to nevyřeším. Přemýšlela jsem a myslím, že by fajn začít zase znovu. Na jiné škole s čistým štítem a poznat nové lidi. Vím, že by to byla asi hodně kamenitá cesta, co jsem si vymyslela, ale snad by ta mě ta cesta nakonec někam dovedla. Snad...

1. 9. 2013

1. září 2013 v 19:18 | Lottie |  Z deníku Lottie
Všechno to začalo naprosto skvěle...

Konečně jsme měly teplou snídani, což se u nás doma stává opravdu zřídkadky. Měly jsme hemenex, takže jsem si pochutnala :3 a hned se mi stávalo líp.

Potom jsme s rodinou odjely do nákupního centra, nakoupit sešity a další věci do školy. Koupila jsem si tam úžasné náušnice (ve slevě :D), a taky černé legíny, protože u těch minulých mám už krátké nohavice. Chtěla jsem si koupit ještě boty na podzim, ale nekoupila, protože půlka rodiny byla už k smrti unavená ''z nekonečného courání po obchodech''.

Na oběd jsem si opět pochutnala, protože milovaný tatínek griloval moje milované kotlety ;3. Abyste věděli, jsem velký milovník masa (kromě ryb) a nejradši bych ho jedla pořád, dokonce i místo lízátek a čokolády :D.

Odpoledne jsem koukala na Deník Bridget Jonesové, a řehtala se zase jako blázen, ikdyž jsem to viděla alespoď po páté. Je to totiž jeden z těch filmů, které se mi nikdy neomrzí a pořád mi připadají vtipné :).
Potom jsem šla konečně po dlouhé době ven se svou milovanou kamarádkou a kecaly jsme nepřetržitě 4 hodiny v kuse a přitom jsme ještě chodily, tak moje balerínky i já teď konečně odpočíváme.

A teď jsem byla donucena zvednout své líné tělo a jít se nachystat do školy -.-
Nevím přesně, jestli se tam těším nebo ne, mám hodně smíšené pocity, tak zítra uvidíme, jak to všechno bude.
Achjooo, sekunda na gymplu, to se zase budu muset šrotit, ale co, třeba potom ze mě něco bude :D.

Posílám pozdrav všem blogerkám a přeju co nejpříjemnější start do nového roku! :-)