Listopad 2013

#Run#Inspiration#Perfect#Body

30. listopadu 2013 v 9:02 | Lottie |  Když Lottie kecá
Možná vám připadá některým divné, že zrovna teď, když mají přijít mrazy, píšu článek o běhání.
Možná vám to připadá divné taky proto, že většina lidí běhá pouze v létě, protože jsou k tomu ideální podmínky a v zimě se na to pak kašle.
Nojo, komu by se taky chtělo běhat v zimě, když musíte být navlečení od hlavy až k patě, aby nebyla zima. A co teprve když padá sníh, to se raději každý (i já) raději zašije doma v teple a běhání zase odloží.
Ale není to škoda? To by nás ta blbá hodinka snad zabila?
Ne, nezabila, tak pojďte se mnou, vezmeme čepice, rukavice, thermo věci (za které jsem poslední dobou hodně vděčná) a pojďte si zaběhat.
Doporučuji taky se tak po 10 nebo 15 minutách rozcvičit, aby vás další den nebolely všechny svaly, protože to nepřeju nikomu. Taky na konci je dobré se protáhnout.
*Kdo nesportuje takhle často, nebo je v tom třeba úplný začátečník, tak doporučuju dát si pozor na to, abyste běželi pořád stejným tempem, klidně pomalým, ale stejným, protože jinak je to nanic.

A teď trochu obrázků na inspiraci (samozřejmě z mého milovaného weheartit.com).
P.S. Samozřejmě že všechny slečny ve sportovních podprsenkách a minikraťáscích, které se nosí v létě, ale berme to tak, že i ony musely tvrdě makat celý rok, aby dosáhly své vytoužené postavy (taky samozřejmě i dobré fyzičky :D)...












...Samozřejmě že na takovou postavu samotný běh nestačí. Musí se i posilovat břišní svaly. Poslední měsíc jsem se na to soustředila a chci s tím pokračovat i nadále. Tak pojdte se mnou!:) Ať se v létě v plavkách nemusíme styďět za špeky:D.




Boty Nike úplně zbožňuju! Chtěla bych si je pořídit, možná si je budu přát na Vánoce. Mám Adidasky, které jsou fajn, ale na ty Nike prostě žádný boty nemají! :P

A teď trochu vedlejší:
V tomhle ohledu ještě musím hodně zapracovat. Jsem totiž nenapravitelný čokoládový maniak, který musí mít za den minimálně jednu čokoládovou tyčinku, jinak jsem hrozně nervózní. No co, aspoň nekouřím, ale mohla bych na sobě trochu zapracovat a začít jíst zdravěji.



!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!



A tohle je snad jediný obrázek na Heart, na kterém je slečna oblečená :D.Takhle se chodí stylově v zimě běhat :3.

Děkuju za pozornost a doufám, že vám to alespoň trochu inspirovalo :)).


Jak život plyne pořád dál...

29. listopadu 2013 v 15:43 | Lottie |  Z deníku Lottie
Čas mi teď ubýhá tak rychle, že si to někdy ani nestačím uvědomovat. A to už pomalu klepou Vánoce na dveře. Dokonce už i sněžilo, sice málo, ale přece jen.
To mám asi na zimě nejradši. Pozorovat sněhobílé vločky padat na zem, na lidi, kteří jsou šťastní, protože je to krása. Vidět děti stavět sněhuláky nebo se koulovat a dělat to samé, ikdyž už dávno nejsem tak malá. Šlapat na bílou měkkou pokrývku země, kterou má na svědomí opět ten krásný sníh. Nosit zimní bundy, kabáty, šály, rukavice a čepice, abychom nenachladly. Péct perníčky, poslouchat koledy, psát Ježíškovi a věřit v něj...
A ještě mnoho dalších důvodů, proč miluju tohle období. Je na něm úžasné všechno, ale nejvíc asi to, že jsme všichni spolu a uvědomujeme si, jak je to úžasné. A jaké to má kouzlo:)

Jinak je vše při starém, učím se, směju se, běhám, hraju, zpívám si, věřím, doufám, spím a jím.


Někdy se tak ptám sama sebe: Jsem šťastná? Ne, nejsem. Ale proč? Co mi jen chybí?
Sama vím moc dobře, že to je láska. Ale nejspíš chci od toho života moc, nemůžu mít přece vše, na co si vzpomenu.
Jsem spokojená, na stav šťasná si asi budu muset ještě počkat.

Nesnáším být sama! Zrovna teď, když moje dvě kamarádky onemocněly a kluk se kterým sedím na češtinu taky, mám pocit samoty dost často. To si pak třeba mluvím sama se sebou, nebo přemýšlím nahlas. Dneska v češtině, se mi to zrovna přihodilo. Kontrolujeme jedno cvičení, jsme u slova tenis a první co mě napadne, je penis. To řenknu nahlas přes celou třídu a ta se mě odmění bouřlivými výbuchy smíchu každého ze spolužáků. Celkem trapas. Učitel češtiny se toho pak ale nějak chytil a začal vyprávět trochu nevhodné vtipy a říkat slovní hříčky, takže tak.

Mám toho ještě mnohem více na srdci, ale o tom snad až někdy jindy. :-)

Konečně večer!!!

15. listopadu 2013 v 19:46 | Lottie |  Z deníku Lottie
Možná je to divné, ale někdy mám prostě dny, kdy se mnou není žádná řeč a jsem hrozně přecitlivělá. Ten den byl bohužel zrovna dneska.

Začalo to ráno tělákem, když jsme hráli basket, který mi vůbec nejde. To se vždycky vztekám, nadávám, ale snažím se a nevzdávám to. Stále jsme prohrávali a v pauze jsem byla už vážně mimo, čehož si bohužel holky nevšimly a začaly mě štvát, tak, že po mě házeli míče. Normálně bych si z toho nic nedělala s radostí se do té míčové války přidala. Ale jelikož moje nervy už visely na vlásku, tohle přispělo k tomu, aby praskly.
Tak jsem na ně něco zařvala a potom jsem se slzami odešla do šatny, kde jsem byla konečně sama a mohla se uklidnit.
...Pak už to bylo celkem v klidu, jen mě bolela celý den rochu hlava.
Na trenignu jsem si po dlouhé době konečně zahrála a jsem za to opravdu ráda. Poslední dobou mám ale pocit, že to ztrácí úroveň. Před dvěma rokama jsem se celá třásla a měla strach, jak to bylo náročné, ale potom byly alespoň vidět výsledky. Ale teď...jako by to byla rutina, která se stále opakuje dokola.
Mám už delší dobu takový špatný pocit hluboko v sobě, že se už nic nového nenaučím, že zůstanu tam, kde jsem. To mě moc mrzí.

Ale zpět k tomu, co se stalo.
..Jsem zabraná do čtyřhry, zahraju krátký míč, ovšem moc vysoko, takže ho protikráš stihne vybrat. Bohužel vsadil na útočnou hru a rozhodl se smečovat. Jeho smeč ale zasáhne mé levé oko.
Najednou ucítím palčivou bolest a vyhrknou mi opět slzy. Přibíhá trenérka a rychle mi kontroluje mé zraněné oko. Naštěstí s úsměvem prohlašuje, že je to v pohodě.

No vážně :D. není to žádné hrozné zranění, ale dokážete si asi představit jaké to je mít strach, že nemáte oko (y).

Tááákže posílám všem pozdrav a přeju klidný víkend! :)

Poslední den nicnedělání

10. listopadu 2013 v 18:49 | Lottie |  Z deníku Lottie
Po delší době opět něco z deníčku:). Neměla jsem poslední dobou vůbec náladu něco takového psát, možná to bude tím, že se stalo tolik věcí a já je chtěla spíš zapomenout, než je řešit.

Ale dnes mám konečně volno! Celý den si užívám a ani jsem nevytáhla svůj líný zadek a neběhala jsem. Jinak poslední dobou se snažím zamakat na briše, našla jsem si nějaká videa, tak denně cvičím, ale výsledky zatím nic moc. Jediná změna, kterou jsem za tu dobu zpozorovala je ta, že moje břicho je pevnější a taky hubené, ale vytoužené buchtičky pořád nikde. Áááách jo. Ale nevzdám to.

Zjistila jsem, že nesnáším matematiku a fyziku. Nechápu všechny ty vzorce a rovnice, jsou to prostě jen čísla a písmenka, kterým nerozumím. Dělá mi to problém a to jsem teprve v sekundě! Co bude proboha dál? S mým časovým vytížením a leností asi brzo propadnu. Takže dnes jsem už bohužel nenašla žádnou výmluvu a šprtala se vzorečky.
Vzroce už umím, ale stejně to nechápu. Fuck science!

Awww, jsem závislá na čokoládě! Znáte to? Když máte každý den takové nutkání a musíte si koupit minimálně jednu čokoládovou tyčinku? Já ano.
Někdy si připadám jako nenažranec když do sebe pořád láduju čokoládu, brambůrky, energy drinky a všechno to pěkně splácám dohromady.
Naštěstí to vyběhám :D (y).

Znáte třídní úchyláky? (tak jim říkám já:D). Moc bych se divila, kdyby v nějaké třídě chyběly. Mají v mobilu spoustu porna (-_-), vyžívají se v dvojsmyslech a nenechají nás na pokoji. Pořád se nám dívají na zadek a když si vezmeme do školy legíny, tak mají svátek. Samozřejmě se nevyhnete narážkám, které vás rozhodně nepotěší.
Samozřejmě co je špatného na tom, že se někomu líbíte že? Jenže kdyby spíš pochválili jaké máte oči, né zadek, bylo by to milejší :D.
Takže tak.

''Design''. Anooo, zase jsem to změnila a je to jako vždy jednoduché. Ale v jednoduchosti je přece krása.
...A taky to neumím :D, takže jsem ráda, že tu mám aspoň něco.

To bude asi všechno, co jsem potřebovala sdělit. Tak vás všechny zdravím a přeju ať si pořádně odpočinete:)

Podzimní procházka parkem

6. listopadu 2013 v 14:42 | Lottie |  Když Lottie kecá
Už po několikáté vyhlédla zvědavě z okna. Nikdo neměl tušení ani zájem přemýšlet nad tím co jí tak venku zaujalo. Přece kdyby se tam něco dělo, všichni by to věděli. Třeba takové dětské povykování nebo hlasité troubení aut, to všechny všechny zajímá, protože je to záminka pro to, aby mohli přestat v práci. Ale tentokrát bylo venku ticho, tedy kromě větru, který měl na svědomí listí, co se vznášelo a dopadalo všude kolem.

Z jejích myšlenek jí vyrušil až nepříjemný zvuk školního zvonku. Téměř bezmyšlenkovitě si sbalila všechny učebnice a nechala se pohltit školním davem, který se těšil pryč stejně tak jako ona.

Erika ale domů nešla. Nemohla. Nohy jí táhly do parku, na místo, kde se konečně mohla odebrat do svých myšlenek, do svého vlastního světa. Vychutnávala si atmosféru ponurého počasí, které měla tolik ráda. Vítr jí čechral její vlnitou hřívu jí bylo jedno, jak je rozcuchaná. Vdechovala vůni spadených listů a pozorovala, jak všude poletují. Také slyšela zpěv ptáků různého druhu, ale jen z dálky. To všechno vnímala a užívala si to ticho. Žádné lidské hlasy, jen ona sama a její úvahy.

Začala přemýšlet. Přemýšlela nad tím, co je to štěstí a jakou má v životě roli. Přemýšlela nad tím jestli ona sama je šťastná a pokud není, co ji ke štěstí chybí? Ne, není šťastná.Už dlouho se cítí tak prázdně, jako by kus sebe ztratila tady v parku a šla ho sem hledat. Ikdyž už měla prozkoumané všechny uličky i tmavá zákoutí, pořád to nenašla. Kde to může být? Jak to vypadá? A je to vůbec tady? Kde asi našli šťestí jiní lidé? A našli ho vůbec? Najdu ho vůbec někdy?
...Najednou se zarazila protože začala cítit něčí přítomnost. Slyšela už i kroky, které se byly čím dál tím blíž a ona se z toho cítila nesvá. Otočila se a hned jí bylo jasné kdo to je. Byl to kluk, který se k ní často bez zeptání přidával a chtěl se sní bavit. Erika ale chtěla být vždy sama. Chtěla sama nerušeně přemýšlet a své úvahy si nechat pro sebe. On to ale nikdy nechtěl pochopit.
Brzy ji dohnal a podle jejího očekávání ji také oslovil:
,,O čem dnes přemýšlíš?''
,,O životě a o štěstí,'' odvětila po krátké pauze.
,,Už zase?'' zeptal se trochu pobaveně David.
,,Dokud nepřijdu na to, co mi vrtá hlavou, nemohu přemýšlet o něčem jiném''.
,,Mohl bych ti pomoct najít odpovědi na tvé otázky,'' pronesl s nadějí v hlase.
Erika tušila, že se ho už nezbaví. Ani ho neměla ráda. Byl to nezvaný host, který nechápal její myšlenky a snažil se ji přesvědčit o pravém opaku. Jako kdyby on věděl, jak to chodí. Nic neví.
Ničemu nerozumí.
Ale nikdy ho nechtěla odehnat nebo na něj být zlá. Něco, ačkoliv ona sama nemohla přijít na to co to je, jí v tom bránilo. Tak přemýšlela s ním...
,,Přemýšlím nad tím, kde najdu štěstí, myslím že v tom mi nepomůžeš.''
,,To je pravda, štěstí si musíš najít sama, ale než ho najít je mnohem těžší si přiznat, že už si šťastná.'' řekl, jako by věděl všechno.
Erika se na chvíli zamyslela. Věděla, že jeho slova dávají smysl, ale nechtěla si to připustit. Cítila se s ním dobře, jakoby v harmonii, ačkoliv si to nerada přiznávala. Dokonce se jí líbil jeho sametový hluboký hlas a jeho černé vlasy, ale pořád jí byl nesympatický a ona doufala, že to tak taky zůstane...

ffkjlkjslkalkhdlkfhlkgrc....Grrr, micino slez z té klávesnice!

4. listopadu 2013 v 15:45 | Lottie |  Z deníku Lottie
Docela se to táhne. Dny jsou studené, všichni chytří lidé už vyměnili třička s krátkým rukávem za teplé bundy nebo kabáty. Fouká studený vítr, který jako by říkal, že zima je nám čím dál tím blíž. V obchodních domech už mají vánoční výzdobu, aby navnadili nevinné nákupčí na předčasné vánoční slevy a začali nakupovat dárky. Pomalu se začínám divit, že jsem ještě nikde nezahlédla prodávat stromky a kapry, ale to bude nejspíš tím, že se v centru moc nepohybuju.

Někdy mě štve, že život není tak barevný, jak od něj očekávám. Taky mě štve kolik věcí, na které jsem čekala nebyly dotaženy do úlpného konce. Taky mě štve, že věci kolem sebe už vůbec nechápu a nemám ponětí, jak jim zabránit.
Můžu tomu ale jen přihlížet a dál si štěžovat, protože realita je taková. Aspoň v mým světě.

Když si někoho náhle oblíbíte, během pár dnů v něm najdete kus sebe a přitom ho ani pořádně neznáte, tak se potom nedivte, že se to může taky náhle změnit...
Jde totiž o kamaráda. Začaly jsme si psát a rozumět si spolu, bavili jsme se v jednom kuse, a dokonce jsme se spolu posadili i na hodiny češtiny a pokračovali v našem zbližování. Někdy jsme si povídali i mojí dobré kamarádce, na kterou měl už delší dobu zálusk. Moc dobře jsem věděla, že ona ho nechce, ale neřešila jsem to.
Potom šly spolu a ještě s dalšími kamarády domů (a že bydlí daleko) a všechno se pokazilo. Ona začala flirtovat s Martinem, objímali se a Tomovi to bylo samozřejmě proti srsti.
Nakonec skončili rozhádaní a všechno bylo špatně, což není samo o sobě tak neobvyklé, ale poté si Tom vylil srdce jedné kamarádce. Ironií je, že u ní zrovna dotyčná osoba byla, takže se všechno dozvěděla. Dozvěděla se i to, že je na tom Tom špatně, a nemá daleko k tomu si ublížit. Bohužel je to zrovna ten typ, který je schopný doopravdy si něco udělat a my máme strach. Aňa, která ten problém oficiálně neví (teda ani my ne) se nedokáže s Tomem bavit jako předtím a má deprese. Vlastně z toho nikdo není úplně ve své kůži, ale nevíme co udělat. Mluvit s ním o tom nemůžeme, protože by se cítil zrazený a možná by si ublížil a to se nesmí stát.
Tom se ale na konci Listopadu stěhuje pryč, tak bude po starostech jeho, i ostatních. Teda alespoň doufám.

Ještě bych mohla naspat něco o učiteli tělocviku, abych si také vylila co mám na srdci.
Neučí naši třídu, ale když se někdy poštěstí a máme ho na suplování, tak to vždycky stojí za to! Nehledě na to že mi říká tak jako nikdo:)) Tak mi michodem říká jenom on. A někdy se na mě kouká a já zase na něj. Dneska na mě vyplázl nenápadně jazyk a usmál se, když jsem se na něj koukla. Potom mi holky začaly brát věci (-_-) a náš pan učitel si toho samozřejmě všimnul. Rychle mi to vrátily, ale zapomněly na hřeben, který on hned zabavil a ještě se s ním učesal :D. Teda ne doslova, moc vlasů už nemá, dokonce má na hlavě takové to malé plešaté kolečko ála podle hrnce, ale učesal. Aby ste si totiž nemyslely, není to žádný zajíček, mohl by to být můj táta, ale to mu na sex-apealu neubírá :D. On sám má rád mladší holky, jak už jsme zjistili. Chodí prý s bývalou oktávankou, která je podle mých výpočtů asi o polovinu mladší než on. Jestli s ní pořád je to nevím...
Ale vím, že s námi letos pojede na lyžák, tak doufám, že to bude stát zato! :D